Peruánští naháči na Světové výstavě v Poznani

Letošní světová výstava našla své místo v polské Poznani a to ve dnech
9. - 12. listopadu 2006. Organizační výbor ve svém úvodníku uvádí účast 21 000 psů a 354 ras z 60 zemí světa.
Před několika lety se tu konala výstava evropská, dalo se tedy předpokládat, že úroveň bude při světové výstavě a získaných zkušenostech mnohem lepší. Ale spíš opak byl pravdou...
Po cestě k výstavišti jsme nenatrefili na žádný poutač, který by na konání výstavy upozorňoval, ani u vchodu do výstaviště, kudy jsme vjížděli, nic neoznamovalo, že se tu koná taková akce, jakou je světová výstava.
Zaparkovat se dalo slušně, horší už pak byla situace v hale, kde jsme naše naháče vystavovali. Takovou zimu, jaká byla tam, jsme snad ještě nikde nezažili, kromě venkovní výstavy v maďarské Tatě. Ale tam aspoň člověk věděl, do čeho jde. A když se čas vystavování protáhl do pozdních odpoledních hodin, tak už to byl spíš boj o přežití než radost a očekávání z výstavy jako takové. Jedinou možností jak se ohřát byla častá návštěva toalety nebo přímá vegetace v těchto prostorách, jelikož to bylo jediné místo, kde se topilo... Tak si myslím, že za ty ne zrovna nízké výstavní poplatky nám pořadatel vskutku mohl přitopit. Stejně tak se šetřilo i na cenách pro vítěze.
Ani stánků s občerstvením nebylo mnoho, o cenách ani nemluvě. Kdo platil v eurech, asi moc nechápal, jaký kurz je možný v poměru zlotých k euru.
Kruhy byly poměrně velké, jen je škoda, že koberce nebyly po celé ploše, ale pouze po obvodu, ale i tak se dalo běhat dobře. Nevím, jak se ve stejném kruhu srovnalo třeba dvacet psů, ale pro pět ve třídě to stačilo.
Při závěrečných soutěžích už si vystavovatelé neužili klidu vůbec. Závěrečný kruh sice nebyl nijak miniaturní, ale množství posuzovaných psů ze všech tří čtvrtečních skupin se tam najednou ani nevešlo. A přípravný kruh? Katastrofa. Malý, nepřístupný, neorganizovný, to byl vážně propadák! A k tomu po celou dobu provázelo vystavovatele a jejich psy nadměrné množství decibelů, přičemž opravdu nebylo slyšet vlastního slova...

K velkému zklamání mnoha z nás peruány neposuzoval avizovaný mexický rozhodčí José Luis Payro Duenas, ale švédský rozhodčí Karl-Erik Johansson. Nevím, jestli by si někteří z nás investici vloženou do této výstavy neužili raději nějak jinak. Měla jsem možnost se doposud u peruánů setkat se švédským rozhodčím pouze jednou (tedy s paní rozhodčí) a dojem zanechala nevalný, což se v tomto případě nezměnilo. Každopádně mexický rozhodčí byl avizován do poslední chvíle na internetových stránkách výstavy, byl uveden i jako posuzovatel v katalogu. Skutečnost byla jiná, což se nedotklo jen peruánů, ale zklamáni byli i vystavovatelé naháčů mexických, protože kdo z nich by nechtěl mít posudek od rozhodčího ze země původu plemene. Divím se, že tato změna nebyla nikde uvedena.
Než začalo posuzování peruánů, tak došlo k celkem nepříjemnému intermezzu, kdy mladá peruánská fenka (nevím, komu patřila) utekla svému majiteli a ve stavu nepříčetnosti byla naháněna několika lidmi v kruhu na druhé straně haly. Naštěstí se jim jí povedlo dostihnout v kruhu pomeranianů a myslím, že se později i vystavila, ale obrázek to hezký nebyl. Snad to je pro ty, kteří to mohli sledovat poučením, aby si na své psy dávali dobrý pozor a vyhnuli se takovým situacím.
Peruánů se sešlo celkem 40 a to 21 velkých, 16 středních a 3 malí. Nedorazila tuším jen jedna malá fenka, jinak tu snad byli všichni. Výsledky se nikam nezapisovaly, takže jsem použila oficiální výsledky vítězů z webových stránek světové výstavy. Třeba je ale kompletní ještě někdo dodá.
Z posudků se nikdo nic nedozvěděl, sice byly v polštině, ale kdyby mi někdo řekl, že to je arabština, tak bych se s ním asi nehádala, protože kromě asi jednoho nebo dvou slov jsem si nepřečetla vůbec nic.
Účastníci se sešli z několika zemí Evropy - Česka, Maďarska, Finska, Francie, Ruska, Polska, Holandska a možná i odjinud, to už se ale podle spolumajitelů dalo zjistit těžko.

Jako první šli na řadu velcí peruání, jejichž posuzování se odehrálo téměř výlučně v "severské" režii, což se dalo i očekávat. Vlastně všechny nejvyšší tituly si odnesli psi z chovatelské stanice Wanhan Wuoren, až na jednu výjimku, která byla ale stejně ve vlastnictví chovatelky výše jmenované chovatelské stanice.
Až trochu rezignovaně jsme museli konstatovat, že celé posuzování bude asi "o ničem", pokud posuzuje rozhodčí, který se neřídí standardem tam, kde by měl. Takže opět, stejně jako vloni na Evropské výstavě v Tullnu nebyl kupříkladu předkus (který je vyřazující vadou) důvodem k nezadání nejvyššího titulu... Nevím, jestli to pak nazvat komedií, fraškou nebo tragédií...
Ostatní vady, které pan rozhodčí u některých jedinců přehlížel jako třeba přílišnou mohutnost, prošlápnuté tlapy, neúměrně světlé oko k barvě kůže, velmi klenutá bedra, pronesený hřbet, přehnaná délka těla a jiné - byly ve srovnání s vadou vyřazující úplným čajíčkem. Asi si musíme říkat - jiný kraj, jiný mrav. Standard by měl platit ale všude stejný.
Zástupci z Česka si nevedli špatně, v této kategorii jich bylo osm - Alpamayo a Alma Arequipa Peruano, Albi, Briss, Blacky, Daisy (získala CWC) a Cinie Nort Brun a Gaudi Royal Bernadot.
V malých peruánech se sešli pouze dva jedinci, oba z českého chovu, Aron od Zátoky si odvezl titul Nejlepší veterán a Ditika Duno Měsíční květina titul Světový vítěz a BOB.
Střední kategorie byla zastoupena také poměrně silně. Ve psech získal titul Světový vítěz polský pejsek Amarillo Margarejro, který je po českých rodičích (Capac Mayta Pazzda x Jacqueline Taschi-Rimpo) a světovou vítězkou a vítězkou plemene se stala fena z Peru maďarského majitele.
Světového vítěze mladých získala po souboji se dvěma sestrami Garua Chirapa Pazzda a titul Nejlepší veterán si odnesla Světová vítězka z Milána 2000 Deianeira Panky.
Tady Česko zastupovali - Ashley Boy od Cidliny, Garra Sillu, Garua Chirapa, Guachucal Inca, Caqueta Illapa Pazzda a Deianeira Panky.
Posuzování středních peruánů se neslo v trochu jiném duchu, než u velkých, možná proto, že tu byla vícestranná konkurence. Tady se pan rozhodčí pravděpodobně zaměřil pouze na pohyb (lépe řečeno na pohyb předních nohou, jak se pohybují a jak vysoko je psi zvedají?), ale ten evidentně posuzoval podle vlastního výkladu standardu. Zuby ho myslím nijak nezajímaly (škoda...) a i další na první pohled viditelné nedostatky poměrně s přehledem přehlížel, ale ty nohy, ty nohy... Pro zajímavost - standard vyžaduje krátký, avšak rychlý krok, zároveň však pružný a hladký. Nevím, který z těch vystavovaných psů takový krok neměl nebo se nějak výrazně lišil. Ale vystavovatel míní, rozhodčí mění. Prostě pohyb, který si myslel, že je správný, měl u něj větší váhu než třeba výrazně přestavěná záď a s tím se zkrátka nedá nic dělat. Jenom je mi líto, že organizátoři takové prestižní výstavy, jakou ta světová bezesporu je, nejsou schopni zajistit pro jednotlivá plemena skutečné odborníky a ne jen někoho do počtu. To si vystavovatelé ani jejich psi nezaslouží. Troufám si napsat, že leckteré výsledky nemusí nutně svědčit o skutečném dění v kruhu. Nicméně s předvedením výsledky neměly nic společného. Předvedení se nedalo vytknout prakticky nikomu.
Do Čech tak putují dva Nejlepší veteráni, Světová vítězka mladých a počítám mezi ně i Světovou vítězku, i když ta si titul odvezla vlastně do Holandska.

Na závěr jsem si udělala pro mě příjemnou statistiku. Moc mě potěšilo, že naše Dája (Deianeira Panky) se mohla coby "bývalá" světová vítězka této světové výstavy zúčastnit ve zdraví, kráse a kondici a to nejen v kruhu, ale i v závěrečné soutěži. Předvedla se s elegancí a zapálením, jí vlastním, které by jí leckterý mladší kolega mohl závidět. Při její "práci" v závěrečném kruhu, kdy se veteráni loučili s výstavou čestným kolečkem, jsem jí ani nepoznávala a byla jsem na ní náležitě pyšná.
Dája, jako zakladatelka naší chovatelské stanice se zúčastnila této výstavy nejenom v roli veteránky, ale také maminky (Caqueta Illapa ve třídě šampionů), babičky (Garua Chirapa, Guachucal Inca, Garra Sillu Pazzda, Afir a Amarillo Margarejro, Gaudí Royal Bernadot a nezúčastněná Baccardi Gavany´s Bohemia) a prababičky (Daisy a Cinie Nort Brun). Tím se myslím může pochlubit málokterá "peruánská babička", že se sejde na světové výstavě s tolika generacemi najednou a ještě když si některý z potomků odveze nejvyšší titul, jako tentokrát Garua Chirapa a také ona sama.
A co závěrem? Nevím, jak se výstava líbila jiným vystavovatelům, ale mně se celkově jako velmi vydařená nezdála. Možná ale, že jsme jenom moc "zmlsaní". Každopádně k příjemné pohodě a dobré náladě by minimálně pomohlo vytopení haly, aby se nám svět zdál veselejší. Myslím, že se za své výkony a už vůbec ne za výkony svých psů nemusí nikdo stydět, ti dělali, co mohli. A doufám, že byli všichni za ten den pořádně odměněni nějakou dobrotou. Já jsem byla se svými peruánkami moc spokojená a nemám nic, co bych jim mohla vyčíst. A velkou odměnu už samozřejmě dostaly!

www.pazzda.com
Eva Linhartová

Peruánský naháč - velký
Světový vítěz mladých - pes - Wanhan Wuoren Aurinkoleijona
Světový vítěz mladých - fena - Wanhan Wuoren Kuukiven Koru
Světový vítěz a BOB - pes - Wanhan Wuoren Zero-G-Milky Way
Světový vítěz - fena - Fina Estampa Delfino Can

Peruánský naháč - malý
Nejlepší veterán - pes - Aron od Zátoky
Světový vítěz a BOB - fena - Ditika Duno Měsíční květina

Peruánský naháč - střední
Světový vítěz mladých - fena - Garua Chirapa Pazzda
Světový vítěz - pes - Amarillo Margarejro
Světový vítěz a BOB - fena - Amazona D´Renzo Y Beatriz
Nejlepší veterán - fena - Deianeira Panky

Autor: Eva Linhartová  (15. 11. 2006)