Prostředí, geny a mentální hygiena

---

Od Pernille Monberg, anglický originál si můžete přečíst na www.wolfhouse.dk

Mezi chovateli a majiteli psů je obecně známo, že odchov psů, kteří jsou psychicky vyrovnaní, je podmíněn výběrem chovných jedinců s dobrou povahou. Je také obecně znáno, že hned poté, co štěňata otevřou oči a začnou slyšet, začínají hrát velmi významnou roli vnější podněty. Někteří z nás možná slyšeli od starých chovatelů, že štěňata dědí svoji povahu po matce. To jsem vždy zavrhovala jako pověru, ale možná ti staří chovatelé nebyli až tak daleko od pravdy. Možná, že prvotní interakce mezi matkou a štěnětem má větší význam pro socializaci, než se původně předpokládalo.

Odchov a mateřská péče

V roce 1992 jsem navštívila velkou chovatelskou stanici irských vlkodavů v Americe. V době mé návštěvy měla chovatelka právě vrh třítýdenních vlkodavích štěňat. Byla jsem velmi překvapena, že štěňata byla samotná v porodní bedně v kuchyni. Jejich matka k nim byla pouštěna jen párkrát denně, aby je nakrmila. Hned poté, co se štěňata nasytila, byla matka zase odvedena pryč. Během 2 týdnů, které jsem na této návštěvě strávila, neměla štěňata s matkou žádný jiný kontakt než při krmení. Chovatelka mi řekla, že obvykle prodává svá štěňata ve věku 6 týdnů, protože v takovém případě je navázán užší kontakt mezi štěnětem a novým majitelem. K tomu musím dodat, že jsem později zjistila, že psi od této chovatelky mívají mimo domov problém se zvládnutím stresových situací. Je otázkou, zda jde o výsledek genetického dědictví, nebo výsledek působení vnějšího prostření.
Během své návštěvy jsem předpokládala, že tento způsob odchovu je ojedinělý. Během následujících let jsem měla šanci vidět péči o čerstvě narozená štěňata u mnoha chovatelů. Viděla a slyšela jsem o mnohých chovatelích velkých plemen, kteří na kratší nebo delší dobu dávali feny pryč od jejich štěňat během dne a/nebo noci. Dělali to tak jednoduše proto, že měli obavy, aby fena štěňata nezašlápla nebo nezalehla, a tím je nezabila.
Vrh štěňat velkého plemene je pro chovatele obrovské pracovní vytížení po 24 hodin, 7 dní v týdnu. Oddělení feny od štěňat dává chovateli volný čas, nebo může zajistit klidný spánek během noci. Upřímně ale nechápu, jak to může někdo dělat. Moje feny vždycky začnou naříkat, když je odvedu od štěňat jen na dobu, kdy potřebuji uklidit místo, kde jsou. Zdá se, že oddělení způsobuje fenám zbytečný stres, který je opakem klidného prostředí, které by mělo obklopovat vyvíjející se štěňata. Oddělení matky od štěňat zaručuje pohodlí chovateli, ale určitě není v zájmu feny.
Také jsem zjistila, že mnoho chovatelů odstavuje štěňata od feny hned, jakmile jsou schopna přijímat normální potravu, což je kolem 3, 5 - 4 týdnů věku. Jaké přesně jsou následky takového přístupu k odchovu domestikovaných psů a jejich štěňat?

Čtyři období fyzického a psychického vývoje štěňat

Dle výzkumů Scotta a Fullera (1965), může být fyzický a psychický vývoj psích štěňat rozdělen do 4 období: (1) neonatální, od narození do otevření očí, (2) přechodné, od otevření očí do dvaceti dnů věku, (3) socializační, od dvaceti do zhruba sedmsesáti sedmi dnů, (4) juvenilní, od dvanácti týdnů do dospělosti.
Dále se soustředím zejména na dobu, kterou většina štěňat tráví u svých chovatelů, tedy na neonatálním, předchodné a socializační odbobí. To proto, že jde o čas, po který jsou štěňata s matkou a připravují se na život v nových domovech. Pro domestikované psy je juvenilní období časem, kdy bývají předáni novým majitelům a nejsou dále v kontaktu s matkou.
Štěňata v neonatálním období jsou slepá a hluchá a jejich potřeby jsou zcela elementární: potřebují teplo, mléko a jsou závislá na matce, která je olizuje v oblasti anální/genitální, čímž napomáhá vyměšování a eliminuje nečistotu. Nereagují na jiné vnější podněty, což je důvod, proč se běžně předpokládá, že až do následujícího přechodného období neprobíhá žádná socializace. Přesto ale někteří vědci zabývající se chováním říkají, že právě péče matky, zvláště olizování anální/genitální oblasti hraje také významnou roli při rané socializaci, která ovlivňuje chování v dospělosti, konkrétně pasivní podřízenost. Dospělý pes dává najevo pasivní podřízenost otočením se na záda a odhalením krku a břicha, čímž umožní dominantnějšímu psu očichání v genitální oblasti. Podřízený pes velmi často trošku močí, stejně jako neonatální štěně, když ho olizuje matka.

Poslední objevy v oblasti výzkumu chování

Nejnovější objevy dr. Michaela Meaneyho, profesora medicíny na McGillově univerzitě v Montrealu v Kanadě, byly předneseny na konferenci, která se konala v červnu 2003. Meaneayho data ukázala, že potkani, kteří byli olizováni svojí matkou, byli v dospělosti často méně úzkostliví a bojácní a produkovali nižší hladinu stresových hormonů než ti, kteří byli opečováváni méně. Jinými slovy vědec zjistil, že mateřská péce skutečně v mozku mládětě “nastartuje” gen, který má za úkol uklidňovat ve stresové situaci. Meaneyho materiály byly založeny na pozorování 100 matek a jejich potomků. Vědec vybral 50 samic, které se o mláďata aktivně staraly, co se týká olizování a čištění, a 50 samic, které se mladým věnovaly 4-5x méně. Cílem tohoto projektu bylo sledovat a zjistit, zda míra mateřské péče má dlouhodobý efekt na chování jedince v dospělosti.

Stresové hormony

V mozku jsou různé receptory. Jeden typ je pro stresové hormony, jako je kortisol. Čím větší množství receptorů, tím lépe je mozek schopný registrovat, kolik kortisolu je uvolněno do těla během stresové situace, a je schopný informovat adrenální žlázy, kdy mají ukončit uvolňování těchto hormonů. Množství receptorů jednoduše rozhoduje o tom, jak bude tělo reagovat na stres.
Receptory jsou vytvořeny geny. Meaney říká, že geny byly aktivnější u těch dospělých potkanů, kteří byli odchovaní matkami, které je více olizovaly.
DNA potomků obou skupin (50 z každé) byla potom zkoumána a zjistilo se, že jeden určitý gen byl aktivnější při produkci kortisolových receptorů ve skupině více olizovaných a opečovávaných potkaních mláďat, než ve skupině, která takovou péči neměla. Pro ujištění, že tento rozdíl byl výsledkem kvality mateřské péče a nejen genetické predispozice, byl proveden další výzkum. Potomci pečujících matek byli umístěni k matkám méně pečujícím a naopak. Výsledkem bylo, že mláďata, která měla optimální mateřskou péči, produkovala více receptorů kortisolu bez ohledu na své biologické matky, než skupina, která byla umístěna k méně pečlivým matkám.
V konečném experimentu vědci vzali mláďata od matek a stimulovali je pomocí kartáčků. Výsledek byl stejný jako při předchozích pokusech: mláďata, kterým bylo věnováno více péče a více doteků a hlazení kartáčkem, měla vyvinutých více receptorů než ta, která byla stimulována méně.
Přirozeně by mohlo být poukázáno na to, že jde o závěry výzkumu uskutečněného s jednním živočišným druhem a nemusí tomu být stejně u jiného druhu. Při prezentaci výsledků projektu bylo zdůrazněno, že není jisté, zda by se tento výzkum dal přímo aplikovat i u lidí - zda mateřská péče o dítě má vliv na pozdější zvládání stresu u člověka. Důvodem, proč je Meaneyho výzkum zajimavým pro chovatele psů, je to, že neonatální péče u potkanů a psů je velmi podobná. Jak mláďata potkanů, tak i psů se rodí slepá a hluchá. A mimo to, podle posledních výzkumů experti věří tomu, že základní principy jsou stejné u všech živočišných druhů.
“Je to velmi důležitá studie. Jsou to skvělá data - opravdu prvotřídní.” řekl Peter Gluckman, profesor pediatrie a perinatální biologie z univerzity v Aucklandu na Novém Zélandu, který nebyl do výzkumu zapojený. “Dokazuje, že projevy genů se mohou u savců měnit na základě interakce mezi matkou a potomkem, která má potom i dlouhodobý vliv na chování a duševní zdraví.”

Fena to obvykle ví nejlépe

Zdá se, že hned, jak štěňata otevřou oči a začnou slyšet, jejich mentální vývoj se zrychlí. Začnou projevovat zájem o potravu své matky. Zájem o jídlo je přímo úměrný produkci mléka. U malých plemen se zájem o jídlo projevuje později než u velkých. Velikost vrhu je také rozhodujícím faktorem. Menší vrhy přežijí déle pouze s matčiným mlékem než velké vrhy. Co může někomu připadat paradoxní je fakt, že matka bude na svá štěňata vrčet, pokud se pokusí jíst její krmení, ale mnoho fen potom to samé krmení svým štěňatům vyzvrací, aby je nakrmily. Pro toto chování existují dvě možná vysvětlení. První je, že je učí velmi důležité části socializace, bez které se při životě ve smečce neobejdou. Je to psí pravidlo, které říká, že pes si nikdy nesmí vzít jídlo, kosti nebo cokoli jiného od druhého psa, pokud o to má tento pes stále zájem. Štěňata se to naučí velmi brzy. I když je toto pravidlo porušeno, stane se tak většinou formou krádeže, která je provedena tak, že je zřejmé, že si je pes vědom nesprávnosti svého chování. Zdá se, že toto psí pravidlo je nadřazeno všem ostatním. Často jsem svědkem toho, že starší, ve smečce výše postavený pes očichává kost nebo jinou věc malého štěněte, které na to bez pohnutí hlavy odpovídá hlubokým vrčením. V 99 % případů, starší pes respektuje právo malého štěněte a nechá ho být. Jiné možné vysvětlení pro to, že si matka hlídá krmení před svými štěňaty, může být to, že pozdější vyzvrácení krmení štěňatům jim umožňuje snadněji jídlo sníst, protože je částečně natrávené nebo alespoň obsahuje trávicí enzymy matky.
Role feny je velmi důležitá, i když už štěňata žerou pevnou stravu. Pomáhá jim naučit se základní sociální dovednosti. Začínajícímu chovateli může vzájemná interakce mezi matkou a štěňaty připadat poměrně tvrdá. Fena najde štěně a zdánlivě ho bude trápit, dokud neprojeví podřízenost a zároveň bude štěňata zuřivě bránit před ostatními členy smečky. Je extrémně důležité, aby se štěňata naučila podřízenosti dříve, než odejdou do světa. Podřízenost má uklidňující efekt, při zaujetí podřízené pozice psu nehrozí žádné nebezpečí, může se tím zachránit před fyzickým napadením.

Špatná socializace

Následující text je důkazem, jak špatně se mohou věci vyvinout kvůli nevědomosti majitele psa. Nezkušená chovatelka volala svému veterináři a ptala se: v jakém věku mohou štěňata začít nosit náhubek? Tato chovatelka měla štěňata ve věku 7 nebo 8 týdnů. Interakce mezi štěňaty probíhala formou normálních her, rvaček a testování hranic, což štěňata v tomto věku dělají. Tato štěňata nikdy nedostala šanci naučit se sociálním dovednostem, ani podřízenosti své matce. Chovatelka vždy zasáhla a ukončila “výuku” základního sociálního chování. Myslela si, že chrání štěňata. Když byla štěňata starší, chovala se k sobě mnohem agresivněji. Chovatelka volala veterináři kvůli tomu, že štěňata nemohou být déle ponechána spolu dohromady. Že musí být oddělena, aby se navzájem nezabila. Celý problém vznikl pravděpodobně výhradně kvůli kontraproduktivním zásahům chovatelky do jejich přirozeného socializačního vývoje. Později jsem se dozvěděla, že štěňata musela být utracena, protože z nich vyrosla naprosto nesocializovaná zvířata, která nemohla být umístěn k novým majitelům.
Před pár lety jsem si koupila 11 týdenního pejska. Vyrůstal se dvěma fenkami zhruba stejného věku a ti tři tvořili skupinku uvnitř mé smečky. Trávili spolu 24 hodin denně - byli neodělitelní a starší psi se jich spíše stranili. Když bylo pejskovi asi 1, 5 roku, všimla jsem si v jeho chování něčeho divného. Nebyl přizpůsobený smečce, protože postrádal jednu důležitou sociální dovednost: neznal podřízenost. Nikdy nebyl výrazně sebevědomý nebo dominantní, takže než plně sexuálně dospěl a měl několik “hádek” se staršími psy, nevšimla jsem si toho. Nepokoušel se být dominantní, ale reagoval ustrašeným vrčením, když měl jít z cesty nějakému jinému psu. Byl v podstatě neschopný porozumět signálům ostatních psů a je také jediným psem, kterého mám, který se nesnaží pochopit výrazy lidské tváře. Vypadá, jako by žil v bublině, naprosto neintegrovaný do smečky. Mám podezření, že v rané etapě jeho života bylo něco špatně, zřejmě spíš něco ve vzájemném vztahu mezi matkou a štěnětem než mezi štěňaty ve vrhu.

Dobře “fungující” štěňata

Mnoho z nás má asi zkušenost s návštěvou u chovatelů, kde štěňata, kočky a děti jsou spolu v kuchyni a věnují se krkolomným aktivitám. Možná jsme odešli pryč a mysleli jsem si - to musí nevyhnutelně špatně skončit. Batolata, která se sotva udrží na svých nožkách dupou okolo štěňat bez jakéhokoliv zásahu dospělých. Ale ti, kteří si z takového prostředí štěně vzali, budou často tvrdit, že takové štěně nic nevyvede z míry.
Štěňata vyrůstající v takovém prostředí jsou hlazena, stále si s nimi někdo hraje, jsou zvyklá na všechny možné zvuky a další věci, už je nic nevyleká. Ale nikdy bych nedoporučila nechat děti samotné se psy bez dozoru dospělých.
Mým záměrem není podceňovat genetickou predispozici jedince ke zvládání stresových situací a vlivu na jeho povahu. Jsem stále přesvědčena, že je důležité vybírat do chovu psy podle povahy a dalších kritérií. Chci ale poukázat na to, že je třeba vědět, že mnoho, mnoho dalších faktorů hraje roli při vývoji povahy jedince. Podle posledních výzkumů dr. Michaela Meaneyho by si chovetelé měli být vědomi toho, že mají mnohem větší zodpovědnost za psychický vývoj svých psů, než se obecně předpokládá, což by mělo vést k větší pozornosti věnované fenám a jejich štěňatům při odchovu.

Překlad Edita Dobrovolná

Autor:  (16. 01. 2008)